Jak jsme se vzájemně pobláznili

Každý zamilovaný pár má svůj jedinečný příběh. Někdo vysvobodí princeznu z vysoké věže, někdy je potřeba setnout hlavu tříhlavému drakovi a někdy zase zamilovaný mladík zpívá družce pod okny. V našem případě však stačilo pouhé nabídnutí hořké polomáčené sušenky ve školní knihovně. A jak je to pravidlem v každém love story, právě v tuto chvíli přišlo na řadu velké hořké odmítnutí. Tak jako byla v tu chvíli smutná sušenka, byl smutný i nápadník Renda.  I tak byla dívka Verunka v jeho očích ta vyvolená a nebyl všem dnům konec. Renda se samozřejmě nevzdal a stále doufal. Poštěstilo se mu hned o pár dní později, kdy svoji vyvolenou znovu potkal v trolejbuse. Ta ovšem neměla vůbec zdání, že už snaživec Renda začal bojovat o její srdce. Pouze se pozdravili a lehce splkli a tím krátká cesta trolejbusem skončila. Tento boj byl pro Rendu dlouhý a neúprostný a nebylo to jen tak si její srdíčko získat. I tak ale bereme tento den jako průlomový, protože Renda v tu chvíli cítil, že je Verunka dívka pro něj. Po měsících uhánění a přátelíčkování se nakonec i Verunka zjistila, že Renda je ten pravý chlapec. A takhle pomalu začal náš příběh, který nás díky polomáčené sušence svedl k dopisování si a dovedl nás až k samotnému randění, prosmátým večerům, společnému cestování a poznávání, sestěhováním se, koupí společného hnízdečka lásky a mnoho dalšímu. 

Náš společný život vlastně polomáčené sušenky docela vystihují. Jsou dny, kdy to trošku křupe a skřípe, ale přece jen převažuje spokojenost a náš život je sladký jako čokoláda. 

Náš příběh zdaleka nekončí, ba naopak se prohlubuje a zpěvňuje právě tímto významným dnem, kdy spojíme svá srdce a životy oficiálně a budeme spolu táhnout za jeden provaz jako Chmelařovi. 

sepsali pro vás s láskou

René & Veronika